Ostatní

Toulky po umění

Tento víkend (pozn. autor neuvádí, ale zjevně jde o měsíc únor léta páně 2007) byly zdarma otevřeny  všechny objekty Národní galerie. V neděli jsem měl jiný program, takže  jsem nabídku využil v sobotním odpoledni. Původní plány jsem musel  nakonec z časových důvodů mírně zúžit, přesto ale to byl vynikající  zážitek. Níže jsem zaznamenal částečně autobiografický a částečně snový výlet po krásách a historii.

_________________________________________________________________

Tvořivě-poznávací víkend a boření zdí

„Prosím…nakresli mi beránka…“ „Cože?“ „Nakresli mi beránka…“ Ale já nevím, jak se kreslí beránek. Neumím kreslit. Jak ti ho tedy můžu nakreslit. Možná tak panáčka pomocí čtyř čárek a jednoho kolečka.“ „To nevadí. Nakresli mi beránka…“

Tam na začátku velké cesty
Do zasnění jsem procitl až tam, na konečné velkého Začátku. Reálněvirtuální realita se pomalu vzdalovala a já se nořil dál a dál… Konečně! Tak jsem se těšil! „No konečně jste tady! Tak moc jsme se těšili!“ „Posaďte se k nám do kruhu. Zrovna tady čicháme tu báječnou atmosféru. Zrovna si tady pouštíme jazyk na špacír.“ „Aha, tak to by mohlo být zajímavé…

_________________________________________________________________

Inspirace (23.-25.2.2007)

Dejvickými ulicemi kráčí množství postav. Není důležité kolik že jich vlastně bylo. Důležitější je, kam vlastně všichni kráčí a co je čeká. V dálce se rýsoval obytný dům a přes spodní prosklený prostor domu prosvítala záře umělého světla. Teda jen lehce, neboť prosklený prostor byl z větší části zastíněn. U vchodu do domu se postupně objevují a mizí již zmíněné postavy. A vrátní se střídají a plynule pouští postavy dovnitř. Na prahu každá z nich chvíli strne, jako by chvíli přemýšlela, zda vstoupit či nikoli. Jako by krokem přes práh vstupovala do jiného prostoru, do jiného času, světa, vesmíru…