Spring´s Strings of London (No. I)

9. dubna 2008

Tak už je to konečně tady. Mířím na ruzyňské letiště a doufám, že v zácpě v dejvicích nebudu stát moc dlouho. Na Ruzyni se připojuji k Petrovi a Radkovi, kteří se mnou letí do Londýna, kde se setká nás šest účastníků pánské jízdy po Londýně.

Bude to vůbec můj první let, tak těším na zajímavý zážitek. Projít od haly k letadlu není v současné době velký problém a nezabere to v podstatě ani moc času. Ať žije Schengen! Akorát nám málem uletělo letadlo, když jsem dorazili ke špatnému odbavovacímu na jednom konci letiště a museli běžet na ten správný až na druhou stranu.


Jarní atmosféra v parku

Vybral jsem si místo uprostřed letadla vedle sličné slečny a kochal se atmosférou. Náš Airbus je opravdu malé letadlo. Stěží, že jsme se tam všichni vešli a někteří nemuseli letět na stojáka. Tož za ty prachy, co by člověk nechtěl. Let trval díky časovému posunu necelou hodinu. Na letišti Stansted jsme se velmi rychle stihli prokousat ven, vyzvednout jedno velké zavazadlo a vzhůru na zastávku Easybusu. Oficiálně máme lístek až na další spoj, ale mají dostatek místa, takže se do Londýna dostáváme skoro o hodinu dříve. Z letiště do zastávky na Victoria Buckingham Palace Road Stop to trvá téměř 1,5 hodiny. Nicméně konečně jsem tu! Tady již na nás čeká Adam, který z letiště přijel taky o něco dříve.

Již je kolem oběda a my se vydali hledat místo, kde bychom spočinuli v náručí vydatné krmě. Po krátkém rozvažování jsem skončili u KFC. Již tady jsem byl mile překvapen ne tak výrazným rozdílem mezi cenami v librách a tím, za kolik si danou věc můžu koupit u nás. Za těch 13 let, co jsem tu byl poprvé, se leccos změnilo. Myslím, že se ceny jídla v Londýně pohybují jen něco o 30 procent výše, než u nás. Alespoň dle mých zkušeností v běžných obchodech. Akorát snad pivo je tu výrazně dražší (běžně 2,40-3,40₤).

Big Ben ve stínu Westmister Abbey

Po další hodině se setkáváme i s kamarádem Martinem a pro tuto chvíli jsme kompletní. Tudíž vzhůru se ubytovat! Ubytování máme zařízeno v relativně slušném hostelu na Prince´s Sq. dva bloky od Kensington Gardens, které sousedí s Hyde Parkem. První slovo, které mne napadlo po vstupu na „recepci“ (pokud se to tak dá nazvat), která sloužila zároveň i jako společenská místnost, jídelna, sběrna informací, internetová kavárna a televizní místnost, byly „doupě“. To asi nejvíce vystihuje svérázné pojetí výzdoby s grafiti na stěnách. A samozřejmě nesmí chybět britská vlajka.

Jedna noc nás vyjde na 12₤, což není zas tak mnoho, vzhledem k lokalitě. Nicméně k našemu šestilůžkovému „apartmá“ se musíme prokousat čtyřmi patry, přes strmě stoupající neúnavně vyrazící schody.

Teď už ale vyrážíme na prohlídku. Pěšky přes Kensington Gardens, které nás vítají téměř letní atmosférou a svěžím vzduchem. Jak jsem zalitoval, že nemám kraťasy. Občas nás mine nějaký běžec či běžkyně. Občas mineme nějakou ležící postavu, která neodolala vychutnat si toto úžasné počasí. Není neděle, takže Speaker´s Corner míjíme. Po delší době nás vítá nevzhledná kolosální (jak praví průvodce a dávám mu za pravdu, ale záleží na vkusu) Buckinghamský palác. Cestou na Westminster Abbey v boční uličce potkáváme bagetérii. Vzhledem k pokročilému času tu mají všechny bagety jen za 1₤. Já si koupil jednu rybí a byla vynikající. Po jejím snědení jsem zalitoval, že jsem škudlil a nekoupil si rovnou dvě.

Oblast kolem Westminster Abbey je turisticky velmi oblíbenou, neb je tu toho dosti na co se dívat a je to pěšky pohodlně dosažitelné. Naproti opatství se nachází Parliament Square (tady se k nám přidal poslední člen naší skupiny – Štěpán), kde je několik soch významných britských osobností, včetně mého oblíbence Churchilla. Pokud se budete zrovna kochat pohledem na Big Ben, tak na vás Churchill bude nejspíš ukazovat záda. Aspoň u mne tomu tak bylo. Samozřejmě je pochopitelné, že se taková osobnost jako on bude spíše dívat směrem na Temži a Londýnské Oko (dříve Millenium Eye), než na hlučnou několika proudovou silnici, která přes tuto část prochází. Je zajímavé, že mnohé stavby nesli nějakou dobu na přelomu tisíciletí právě ono označení Millenium. Většina z nich byla však již přejmenována.

Westminster Bridge and Westminster Abbey

Přecházíme Westminster Bridge a naše pohledy se neustále vracejí zpět, až si málem vykroutíme krky. Vydáváme se kolem řeky na jih směr Tower Bridge. Mnozí z vás jistě tuší, že jsem se dopustili velkého omylu, což zjišťujeme až po půhodinovém pěším pochodu. „Ale já za to fakt nemůžu.“ Na stanici Vauxhall nastupujeme do metra (Londýňany označované jako Tube) a vystupujeme (na doporučení) na London Bridže Station. Cestou po nábřeží nevíme, co sledovat dříve. Zda mohutnou pevnost Tower, nepřehlédnutelný Tower Bridge nebo válečnou loď HMS Belfast (která zažila své během II. světové války). Tuto část se každopádně vyplatí vidět jak ve dne, tak rozhodně i v noci. Má to své kouzlo.

Kolem deváté večerní se ocitáme zpět na stanici Bayswater (nejbližší stanice metra od našeho hostelu). Naproti východu je malý obchod Tesco (na tuto síť lze ostatně narazit po celém Londýně), který má otevřeno nezvykle do 23. hodiny. Jak už jsem se zmínil, tak ceny nejsou o tolik rozdílné našim. Litrová Tesco slazená minerálka vyjde na 49p. Zhruba na stejné peníze vyjde šest kusů baleného bílého měkkého pečiva.

Pub´s Atmosphere

Poslední zbytky večera trávíme v hospodě (většina z nich zavírá do jedenácté hodiny). Ochutnáváme každý různý druh piva (v každé hospodě jich mají na výběr hned několik). Zabavuji zde letáček s informacemi o 42 druzích tuzemských piv, který byl vydaný k příležitosti osmitýdenní jarní pivní ochutnávky. Vzájemně ochutnáváme a hodnotíme zakoupená piva. Zjišťuji, že i pivo označené jako „cold“ je stále o dost teplejší, než u čepovaná. Po druhém pivě a útratě, za kterou bych se tady v Praze zcela jistě dosytnosti opil, se vydáváme na pokoj. A to je pro dnešní den vše.

Jinak mezi nama, let nic moc. Čekal jsem nějaké turbulence nebo nějakou akci a vůbec to nejvíc největší dobrodružství byl běh po jezdící podlaze ke správnému letadlu. Ale co bych chtěl za ty prachy!

to be continue…