Poesie

***

Džus
ukrad´mi ho autobus
Vypil ho i s brčkem
proto jedu drožkou
.
.
.

Ulité Kafe

Je podzim
padají básně
jako čajové lístky
do konvičky s horkou vodou

Jako kapka po kapce
skládám si mozaiku prostoru
několika místností
tajemných zákoutí zanesených prachem
řada knih kořeněných časem
vystavené sklenice jako stromořadí podél silnic
to bude jízda!
prozaické zvolání atmosféry
někde uvnitř mé bytosti
poetické nálady
proudící v meziprostoru toho všeho
dokonalé naladění
umocněné sladění

A k tomu trocha toho cukru
do kávy
samozřejmě bio
.
.
.
***

Seděly
seděly obě
seděly spolu
každá zvlášť
naproti sobě
v nedohlednu
na dotek ruky
v nekonečném čase
podivně rozděleny
navždy pospolu
pospolu už navždy
.
.

.

NOČNÍ

Dal bych si snídani u Tiffaniho
s tou roztomilou rozesmátou holkou v květovaných šatech
Potkat tam Stephensona nebo královnu ze Sáby
a společně zakvílet si s Ginsbergem
Rtuť teploměru se šplhá neúměrně vysoko
vlhkost vzduchu
a nálada jako při hodině dějepisu
Takovou žízeň mít a v kapse ani vindru
nezbývá než tu černou káru svou
Takový stesk po životě jako po poslední odehrané písni
tu černou káru si táhnout dál
.
.

.


Sbírka básní s názvem Stálice, společný počin  čtyř umělců ze Slovácka – dvou básníků, jedné básnířky a jednoho fotografa, kteří vybrali svá oblíbené dílka prověřené časem a spojili je do jedné společné sbírky. Tuto knihu naleznete v sekci eShop. Níže můžete ochutnat malý výběr mých básní v této sbírce uvedených.

.
Krev lásky
_
Dvě jarní nálady
v jednu se spojí
_
Večerem vlahým
projdou kus cesty
_
Naleznou útěchu
v jeho – jejím srdci
_
Každý pak uroní
kapku své krve
a
pro štěstí
toho druhého
_
_
_
Stojím
_
Stojím se zavřenýma očima
uprostřed slunečného dne
Stojím se zavřenýma očima
uprostřed vlastních pocitů
_
Chce se mi vyskočit
chce se mi zvolat
chce se mi pohlédnout
_
Stojím se zavřenýma očima
uprostřed všedního dne
Stojím se zavřenýma očima
uprostřed toho všeho
_
Už se mi nechce vyskočit
už se mi nechce zvolat
už se mi nechce pohlédnout
_
Stojím
s očima
otevřenýma
dokořán
_
_
_

Polendář 2009 – Aktuálně poslední vydaný Polendář. Momentálně připravuji nový. Termín vydání však zatím není jistý. Báječné ilustrace vytvořila a grafickou podobu  tomuto a předchozím dvou vydaným Polendářům vtiskla kamarádka Pavla Jurigová. Každý rok byl ještě doplněn úvodním slovem kamaráda Michala Čagánka.

Níže několik básní jako ochunávka. Celý Polendář 2009 si můžete prohlédnout ve formátu .pdf na tomto odkazu.

.
Úvodní slovo
.
Kolo je vlastně kruh.
Můžeme do něj kdekoliv zabodnout prst
a vybrat si svůj směr.
Rok je taky kruh,
stejně jako tento můj – váš Polendář.
Zabodněme tedy prst
a vyberme si svou cestu…
…v tomto Polendáři,
stejně jako
ve svém životě.
.
.
_
bez názvu
(2007, kdesi)
.
Procitnutí  do života
obyčejnějšího než den
Myšlenky na kdysi
utápěné v žalu
.
Chtění bez možnosti
návratu minula
Víra že vše ostatní
má nějaký smysl
.
Doufání v záchranu
pro náruč s lekníny
Nejisté (za)váhání
k budoucímu kroku
.
A proč taky
mělo by to býti jiné
Když mizí jistoty
i vše pomíjivé
.
.
_
bez názvu
(2007, oslněn)
.
Z barevných portrétů
slovíček tepaných
.
V zrcadle pro něhu
vane stesk po létu
a ještě sní si…
.
.
_

Polendář 2007 – Níže další malá ochutnávka. Celý Polendář 2007 si můžete prohlédnout ve formálu .pdf po kliknutí na tento odkaz.

.
Ňákej chlápek
(2005)
.
Byl chlápek ňákej
Já mu řek´ jen:“Skákej!“
.
A on?
Skočil!
.
.
_
Psaní
(2002)
.
Psaní je naspáno
Poštou je posláno
Dopis je doručen
Úspěch je zaručen
.
.
_

Polendář 2006 – První z prvních! Kéž bych si vzpomněl, kde to celé začalo. Že by celý nápad vznikl ve vlaku po cestě z Prahy na Moravu? Vlaky jsou hodně poetickým to dopravním prostředkem. Myslím tedy ty staré, ne žádné luxusní klimatizované EC Expresy či Pendolina, kde se nedá ani pořádně otevřít okno.  Takový svěží pocit, když vykukujete otevřeným oknem z kupé ven a vítr vám šlehá do tváře. Pískání při vjezdu do tunelu. A smíšené pocity při vstupu na záchodky.  Hm…

Originální dílko celé si můžete prohlédnout ve formátu .pdf po kliknutí na odkaz. Nebo si níže vychutnat malou ochutnávku.

.
Tanec smrti
(2005)
.
Kosa v rukách smrtky
tančí piruetky
.
Smrt se tváří
jaksi náramně
A dívá se na mne
velmi záhadně
.
Co dělat víc
snad sbohem říc´
A na konci cesty
po temné řece plout
.
Nemít už nic
a z plných plic
Zakřičet na svět
své sbohem – adié
.
Kosa v rukách smrtky
tančí tančí tančí
pi – ru – et – ky
.
.
_
Motýl
(2005)
.
Maloval jsem motýla
pro slečnu z metra
jenž mi hlavu spletla
ten mi však uletěl
.
„Prosím vás
neviděli jste tady někde
motýla?
Takový malý
křídla měl
hodně barevný
jo a slyší na jméno
Otakar!“
.
.
_

Milostná poesie, s.r.o. – Zprvu to začalo nevinně. Nakonec to vše skončilo překvapivě. Novým uměleckým děťátkem! Dalším bratříčkem či sestřičkou (chcete-li) pro své bratříčky a sestřičky. Vše začalo mou tehdy poslení básní.

Z barevných portrétů
slovíček tepaných
.
V zrcadle pro něhu
vane stesk po létu
a ještě sní si…
.

Zastesklo se i mne. A možná za to mohli i mé také velmi oblíbené hořkosladké Vzpomínky na léto nebo lehce hříšná Šála (uvádím je obě dále). Nebyly první ani jediné. Ale jsou jedny z nejoblíbenějších. Nedalo mi to a dal jsem se do práce. Hledání šlo lehce, mám skvělý systém. Ale výběr byl o to obtížnější. Kterou báseň vybrat, aby to jiné nebylo líto? Všechny mi prošli srdcem i duší – celým mým tělem! Stejně jako všechny mé lásky, které mne inspirovaly. Nakonec jsem vybral necelou dvacítku básní za zhruba pětileté období a ostatní si nechal na příště. Sbírka vznikla, jak jinak, opět na koleně.  A o to příjemnější to byla práce. Níže můžete vychutnat malý výběr. Na zbytek budete muset počkat, až vyjde dotisk. Třeba se mi zželí i těch ostatních milostných láskových laskonek a vznikne rozšířené vydání. Bude-li čas, chuť a hlavně inspirace.

.
Zamilovaný daňový poradce
.
Zda-li pak se daní
myslím-li jen na ni?
.
_
.
Milostná zpověď
.
Myslíš si že jsem platonik
a vidíš ve mně klučinu
Necháš se pozvat na tonic
netušíš že jsem muž ginu
.
_
.
Vzpomínky na léto
.
Vysněné touhy
protkané pavučinou
vzpomínek na léto
.
.Na sladké zajetí
do dívčího úsměvu
nesmělých dotyků
a prvních polibků
.
Touha procitnout
z myšlenek na ženu
která odešla
a již nevrátí se
.
.
_
Přístav lásky
.
Pomalu vadne láska
v mrtvém srdci
Pomalu se vytrácí
obraz její tváře
.
Byla jsi mým přístavem klidu
díky tobě mohl jsem žít v míru
Ráno se probouzel po tvém boku
večer si usínala v mém náručí
Láska je ten nejkrásnější cit
nikdo však za něj neručí
.
Všechna ta léta
jako by nebyla
Všechno to krásné
už odvanul čas
.
Ty jsi si vzala
toho děsnýho debila
Já tu histerku
od vedle zas
.
.
_
Šála
.
Všechno to začlo na dvoře
já byl dole – ona nahoře
.
Pak to skončilo dole v Porýní
já na židli – ona ve skříni
.
.

_

Celá půl hodinka – S trefným podtitulem Něco málo… Možná bych měl napsat má nejoblíbenější sbírka. Není to tím, že by byla dokonalá. Bohužel. Spíše byla první a měla spousty chyb. První, kterou jsem si vysnil, realizoval, vylaskal si a stvořil. A následně vlastním nákladem o počtu cca 50 kusů i vydal. Množství kusů není oslnivé. Celá však vznikala na koleně. Což zahrnovalo například ruční vázání stránek, vytváření obálky nebo sháněním vhodného papíru. Nejprve však bylo potřeba vytvořit koncept, aby to celé fungovalo. Vznikl tak unikátní výběr z let 1996 až 2004 v kapesním formátu A6. A pár hravých básní na závěr. Nebo možná na úvod?

.
Múza
.
Na Radůza sedla Múza
sedí sedí přemítá
Radůz o ní ovšem neví
Múza ani nedýchá
.
Kdyby o ní věděl přec
nezměnilo by se nic
Radůz teď jen sedí
nemá v hlavě zhola nic
……………………………a ještě ke všemu
…………………………………………….je mu strašný hic
.
Svlékne šálu svetr tričko
nadechne se z plných plic
Múza ale odletěla
nezůstalo
po
n
i
c
.
_
.
Někdo
.
Někdo myslí na nesmysly
někdo zase na ženy
Někdo má pár korun v kapse
někdo je zas Viktor Kožený
.
.
_
Vila
.
Postavím si na míru
vilu z kartonového papíru
.
A když mi bude zima
přikryji se i dekou
.
.
_
Zpověď ochrany
.
Říkají mi při styku
ty můj něžný mystiku
A po dávce rozkoše
mne pak hodí
…………………..do
…………………………..koše
.
.
_
Básníkův potrat
.
Udělal jsem potrat
svojí první básni
To se občas stává
když se člověk zasní
.
Příště si dám bacha
rozmyslím si předem
Zda-li budu psáti
svým básnickým vředem
.
.
_
bez názvu
.
Člověk žasne když se zhasne.
Člověk žasne když se zhasne?
Člověk žasl a pak… zhasl!